Popis
V takzvaném Zlatém trojúhelníku, jen několik kilometrů od hranic Laosu a Myanmaru, se nachází hora Doi Mae Salong. Tato bohatá a krásná hora s nadmořskou výškou mezi 1200 a 1800 metry je obzvláště vhodná pro pěstování čajových lístků a dalších tržních plodin. Teploty na hoře se poměrně výrazně mění mezi dnem a nocí, což umožňuje pomalejší růst čajových lístků, které pak mají sladší a aromatičtější chuť. Další výhodou klimatu v této oblasti je, že množství mraků a mlhy, které pokrývají oblast, umožňuje čajovým lístkům absorbovat více vlhkosti.
Čaj Dong Fang Mei Ren je jeden z nejznáměji čajů vyrábí se na Tchaj-wanu, ale zároveň se keře dovezli do Thajska, kde už se pár desetiletí pěstují s kultivaru Ruan Zhi a svojí kvalitou se často rovná těm taiwanským. Zároveň jsme se několikrát setkali s názorem že část těchto čajů se prodávají na Taiwanu, jako taiwanské Bai Hao.
Tato Východní kráska se vyrábí lehce odlišnou metodou a je nazývána Dong Fang Hong.
Při výrobě čaje Dong Fang Hong se čajové lístky převracejí v bambusovém bubnu yaoqing a nechávají se přes noc zavadnout a zoxidovat na tácech, dokud lístky nevydají zvláštní aroma a nezískají pestrobarevnou barvu. Každý nálev má živou chuť a oživuje čchi (energii).
Jedná se o jeden z nejaromatičtějších čajů, které jsme kdy ochutnali.
Vůně: velmi intenzivní, omamná, atraktivní s dominantními tóny: muskatelu, přezrálého ovoce, čerstvých květin, vzácného koření a lučního medu
Chuť: velmi plná, atraktivní s čerstvých květin, květu přezrálého ovoce, pečeného perníku, vzácného koření, medu s velmi dlouhým atraktivním dozvukem
Doba sklizně: jaro 2022
Místo: Doi Mae Salong
Země: Thajsko
Hmotnost: 25 g
……………………………..
Úvod do thajského čaje
Thajské čaje se poslední dobou řadí mezi ty nejzajímavější na světě a zvládají srovnání s nejslavnějšími čajovými oblastmi. Moderní produkce thajského čaje souvisí s iniciativou vlády a thajské královské rodiny nahradit koncem minulého století výrobu opia čajem.
Po skončení čínské občanské války v roce 1949 uprchla kuomintangská armáda na Tchaj-wan a do Barmy. V polovině 70. let byli ti, kteří se usadili v Barmě, ostrakizováni a vyhnáni místními milicemi. V té době thajský král pozval zbytky Kuomintangu, aby se usadily v severním Thajsku a chránily thajské hranice a území. Rodiny dostaly thajské občanství. V 80. a 90. letech 20. století začali pracovat v cestovním ruchu, ovocnářství a produkci čaje, aby vytvořili příjem pro etnické menšiny a nahradili pěstování opia a drog.
Na počátku 90. let 20. století získali pěstitelé čaje v severním Thajsku velkou podporu a inspiraci od tchajwanského a čínského čajového průmyslu, aby v Thajsku rozvíjeli vysoce kvalitní oolong, a to díky jejich hlubokému propojení díky společné kuomintangské historii a čínské diaspoře, která vyústila v čínské osady na Tchaj-wanu a v severním Thajsku.
Historie čaje v Thajsku sahá samozřejmě daleko dál.
Čínské přistěhovalectví do této oblasti začalo už před nějakou dobou, možná tisíce let zpátky, takže čaj tu opravdu mohl být původní nebo se tu pěstoval už dávno. Vedla zde i obchodní cesta z Číny do Indie přes tuto oblast nejméně do druhého století před naším letopočtem, možná i dříve.
